Váš prohlížeč není podporován. Doporučujeme použít nejnovější Chrome, Firefox nebo Safari.

Ulož.to" Viktorčina jeskyně.mp4

  • 0
  • Rozlišení 1024 × 576
  • Čas 1:06
  • Velikost 135 MB
  • 0
  • Oblíbené
  • Parametry
  • Nahlásit

Viktorka

S literárním dílem „Babička“ je neodmyslitelně spojen příběh krásné, leč rozumu zbavené Viktorky, která podstatnou část svého života prožila na Žernově a v jeho nejbližším okolí. K trvalému odpočinku však není uložena na zdejším hřbitově, nýbrž na starém hřbitově v Červeném Kostelci, kde jí byl zbudován symbolický hrob.
Skutečné životní osudy této nešťastné ženy, kterou její životní úděl připravil o rozum a natrvalo ji vyřadil z lidské společnosti, se však odvíjely poněkud jiným směrem, než jak nám jej líčí spisovatelka Božena Němcová. Vyslechněme si zprávu zaznamenanou žernovským starostou a kronikářem panem Jindřichem Valáškem (čp. 1)1:
„Tento příběh mi vyprávěl můj otec, narozený roku 1878, tak jak jej slyšel od své matky Josefy rozené Kaněrové ze Zlíče, která Viktorku osobně znala. Říkala o ní, že jako pomatená se živila žebrotou. Chodila však v čistých šatech, které si prala buď v řece Úpě, nebo v potoce a sušila je na břehu rozvěšené po keřích. Ráda sbírala houby a dělala z nich hromádky, ve kterých byly smíchány jedlé houby společně s jedovatými. Neměla ráda mladá děvčata, a když je potkala, častovala je neslušnými nadávkami.
Pokud to počasí dovolovalo, ráda přespávala v jeskyních. Jedna je pod Žernovem v lese Dubině a druhá u Zlíče na Kaněrově stráni. V této jeskyni ji praděda Kaněra při procházce lesem našel a zjistil, že její život pomalu vyhasíná. Aby obec Zlíč neměla s pohřbem výdaje, naložil ji na vůz a odvezl do Červené Hory do čp. 1, protože věděl, že v této obci má své domovské právo. Zemřela však v čp. 8 a pohřbena byla v Červeném Kostelci, kam Červená Hora kolaturou patří“.
Tolik z vyprávění pana Valáška. Pro úplnost je třeba dodat, že Viktorka se narodila roku 1792 jako Viktorie, dcera Antonína Žida z Červené Hory čp. 4, v chalupě, která stávala na místě dnešního hostince2. Jako mladé děvče sloužila na Žernově, kde také prožila svůj nešťastný příběh, tak jak nám jej líčí autorka Babičky3. Ústní tradice její pobyt v naší obci spojuje se stavením označeným čp. 6, které v době dětství Barunky Panklové patřilo Václavu Mikšovi4. Shoda jména s literární postavou otce Viktorky je více než zřejmá. Svoje první dítě neutratila ve vodě Viktorčina splavu, ale pohodila je do Žebrácké rokle pod Červenou Horou. Ve dvaatřiceti letech měla ještě syna Jana. Zemřela 17. října 1868 5.
Ve vyprávění ryzmburského myslivce o Viktorce, které mladá spisovatelka v literární úpravě pojala do svého díla, má důležité místo vesnická kořenářka, moudrá a zkušená žena, která tehdy při naprosté absenci lékařské péče plnila funkci lidové léčitelky. Přestože její jméno nikde nezaznělo, víme alespoň, že se jednalo o manželku kováře. Toto řemeslo bylo po dlouhou dobu provozováno v chalupě postavené na panském pozemku a označené čp. 10, patřící rodině Kolískově 6. V gruntovní knize je mj. záznam, že v roce 1808, tzn. v době mládí Viktorky, koupil chalupu s kovárnou od svého otce Josefa Kolísky jeho syn Antonín Kolísko. Může se tudíž jednat buď o jeho manželku, nebo matku. Níže jsou uvedena dvě popisná čísla chalup a jména jejich majitelů, kteří mají s příběhem Viktorky zřejmou souvislost: V prvním případě byl v době, kdy si budoucí spisovatelka vyslechla vyprávění myslivce, majitelem živnosti čp. 6 Václav Mikeš. Je možné, že se jí toto jméno vrylo do paměti natolik, že je později beze změny přetlumočila ve svém románu. Ve druhém případě o určení jména i místa, kterým je čp. 10, nemůže být pochyb. Navíc Kolískovi byli před Václavem Mikšem i vlastníky chalupy čp. 6.

Chalupa čp. 6 a její majitelé:

1792 Antonín Volf
1794 Jan Téra
1799 Jan Téra
1816 Jiří Kožešník
1820 Antonín Kolísko
1828 Václav Mikeš
1853 Antonín Máslo

Chalupa s kovárnou na panském pozemku čp. 10

1758 Josef Kolísko
část zápisů se nedochovala
1808 Antonín Kolísko chalupa s kovárnou od otce Josefa
1842 Antonín Kolísko
1847 Antonín Kolísko
1849 Marie Kolísková
1855 Vincenc Hůlek chalupu s kovárnou


Doplňující informace:

I když příběh Viktorky z historického hlediska představuje okrajovou záležitost, bude užitečné některé věci uvést na pravou míru. Více než 2/3 z toho, co bylo řečeno na ČRo HK, jsou informace z mého Pohledu do minulosti aneb Žernov známý i neznámý, který jsem vydal již před 15 roky. Nebudu se proto opakovat, ale pokusím se některé souvislosti doplnit. V lednu 1787 se přiženil k Anně Dvořáčkové (v gruntovní knize je ale jako majitel uveden Vondráček) Franc Kaufman (někdy psaný Kaufma), který byl o 7 roků mladší než nevěsta. V květnu roku 1809 hospodyně umírá „na spuchlinu“. V té době zde už sloužila Marie Židová z Červené Hory. Již v červenci téhož roku si vdovec František Kaufma bere o 22 roků mladší Marii, dceru Antonína Žida za ženu. Tomuto sňatku předcházela ještě jedna událost. V lednu zemřel Petr, syn Marie Židové, ve věku ½ roku na božec.
Nyní se na Žernově objevuje další z rodiny Židových, mladinká Terezie jako služka. Bohužel tomuto děvčeti nebylo dopřáno dožít se věku dospělosti, protože v listopadu 1812 umírá ve svých 16 letech na „vnitřní křeč – šlak“ (patrně infarkt). V té době již otec Antonín bydlel u své dcery na Žernově, kde také v červnu roku 1827 zemřel.
Všechny tyto události, o kterých byla výše zmínka, se odehrály na Žernově v gruntovní chalupě čp. 30 a jsou doloženy zápisy v matrikách.
Po smrti Terezie byl vytvořen prostor, aby na Žernov přišel další člen Židovy rodiny a to 20letá Viktorie. Výslovná zmínka, že by přijala službu u své sestry, chybí, ale sled událostí tomu nasvědčuje. Na jaře 1813, po bitvě u Borodina, se ruská armáda valila do Evropy a hnala před sebou chatrné zbytky Napoleonových vojsk. Červen 1813 je známý návštěvou cara Alexandra I. v Ratibořicích a dojednáním protinapoleonské koalice. Dost příležitostí k tomu, aby se mladé děvče seznámilo s nějakým vojákem.
Zprávu o tom, že své první děcko Viktorka hodila do Žebrácké rokle pod Červenou Horou jsem převzal od ředitele muzea BN pana Mülsteina, o kterém předpokládám, že měl tuto informaci ověřenou.
Druhým děckem, které porodila ve svých 42 letech, byl syn Jan, který záhy po narození zemřel. U zápisu v matrice narozených je křížek, kterým zmíněnou událost farář označil. Někdy bývalo připojené i datum. Zde však tento údaj chybí.
V době svého dětství jsem byl přítomen vypravování staré paní Ducháčové z čp. 75. Od své maminky nebo babičky slýchala, že pokud byla zima, Viktorka se zdržovala v té části Žernova, které říkáme Ubec a kde na Malé návsi stávala původní chalupa s popis. číslem 30. Večer Viktorka přišla do světnice, vylezla si na pec, tam přespala a ráno zase beze slova odešla. Tehdy jsem obdivoval sociální cítění a trpělivost domácích. Teď vím, že vlastně chodila ke svým příbuzným.
Nyní zde žije ing. Marie Duchanová, která je pokračovatelkou rodové linie. V meziválečném období dědeček Marušky chalupu zboural a na jejím místě postavil rodinný domek. Se sousední chalupou čp. 29 byly obě nemovitosti majetkově propojené a zřejmě si podobné. Fotku původní chalupy bohužel nemám. Ilustrátor Babičky malíř Kašpar tak mohl jako předlohu použit jednu nebo druhou.
Řada indicií napovídala, že by bylo možné Viktorku ztotožnit se stavením čp. 6 na Velká návsi, kde dnes bydlí Knápkovi. Výše uvedená verze je však mnohem pravděpodobnější.
Některé údaje uváděné panem Motlem jsou naprosto nepodložené. Majitelem usedlosti čp. 20 nebyl Antonín Šimek ale Martin Šimek a s rodinou Čapkovou toto popis. číslo nemělo nic společného. Čapkovi na Žernově žijí od roku 1821, kdy starý pan Čapek koupil 1/2 živnosti od Josefa Joudala čp. 7. Druhá polovice, kterou nabyli Čapkovi, dostala popis. číslo 63.

L. J.
Žernov 11. 1. 2016

Zobrazit/skrýt více obsahu

reklamní sdělení

Komentáře

  • Žádné komentáře k zobrazení