Váš prohlížeč není podporován. Pro zajištění plné funkčnosti webu doporučujeme použít jiný.  ×

Za účelem třídění obsahu nevhodného pro mladistvé osoby, prosíme o vyjádření, zda jste již dosáhl zletilosti: ANO, jsem starší 18 let NE, jsem mladší

ULOŽ.TO OBLÉKÁ ČERNOU
NA PROTEST PROTI CENZUŘE INTERNETU
KLIKNI SEM A PŘIDEJ SE!

Kontakt pro novináře

Tiskové zprávy

Často kladené otázky:

Jaký je tedy dosavadní výsledek soudního sporu DILIA vs. Ulož.to? Prohrálo Ulož.to soudní spor?

Nejedná se o prohraný soudní spor. 

Původní požadavek agentury DILIA byl totiž výrazně odlišný od toho, co se nyní v rozsudku objevilo. Tento soudní spor zdaleka nekončí. Jedná se o rozhodnutí soudu v prvním stupni, proti kterému se samozřejmě odvoláme. Nicméně ani toto první kolo nepovažujeme za prohrané, jak uvádí některá média, ale za vyhrané. DILIA se totiž původně dožadovala obecné filtrace všech děl, která nám nahlásí, a to v nejširším významu. Tedy v důsledku všech 272 tisíc autorských děl, která zastupují, v jakékoliv formě. To by znamenalo, že pokud DILIA objeví na Ulož.to například knihu „Nesnesitelná lehkost bytí“ od Milana Kundery, požadovala by po nás, abychom nějakým magickým způsobem zabránili šíření všech forem tohoto autorského díla, tedy nejen knihy ve všech možných formátech, ale i filmu, audioknihy, scénáře k divadelní hře, nebo třeba i záznamu ochotnického představení či parodie na dané dílo – a to i do budoucna Z tohoto požadavku DILIA posléze slevila, protože nebyl obhajitelný.

A co tedy soud potvrdil?

Tento široký požadavek DILIA soud odmítl a vyhověl pouze zúženému požadavku na konkrétní formáty souborů u několika českých filmů.

I zúžený požadavek je ale z našeho pohledu protiprávní, protože zavádí precedens pro nerealizovatelnou filtraci.  Filtrace samozřejmě omezuje svobodu internetu a odporuje evropské judikatuře, která takovýto dohled nad obsahem explicitně zakazuje. Proto věříme, že se toto dílčí rozhodnutí také podaří v odvolacím řízení změnit, stejně jako odmítl předchozí body.

Čeho se tedy přesně DILIA původně dožadovala?

Zde je citace původního požadavku:  

Žalovaná je povinna do 30 dnů od právní moci rozsudku odstranit anebo znepřístupnit digitální soubory obsahující takové autorským právem chráněné dílo literární, vědecké, kartografické, dramatické, hudebně dramatické, choreografické, pantomimické anebo audiovizuální, na jehož neoprávněné užití byla žalobcem upozorněna, jakož i znepřístupnit do 24 hodin od jeho zpřístupnění takové autorské dílo, pokud by bylo nahráno na její server uživatelem v budoucnu.

Tento požadavek zahrnoval všechny druhy autorských děl (mapy, choreografie, notové zápisy a jejich interpretace, atd.) díla a v nejširším možném významu autorského díla (kdy pod knihu patří i film podle knihy natočený i scénář k tomuto filmu nebo titulky tohoto filmu nebo audiokniha podle této knihy. Toto se současnými technologiemi naprosto nerealizovatelné.

DILIA následně slevila na požadavek týkající se pouze konkrétních několika autorských děl, a to v následující podobě:

I. Žalovaná je povinna do 3 dnů od právní moci rozsudku odstranit anebo veřejnosti znepřístupnit digitální soubory obsahující audiovizuální díla Obušku, z pytle ven! (1955, režie Jaromír Pleskot), Ostře sledované vlaky (1966, režie Jiří Menzel), S čerty nejsou žerty (1985, režie Hynek Bočan), Vesničko má středisková (1985, režie Jiří Menzel), Pelíšky (1999, režie Jan Hřebejk) a Kobry a užovky (2015, režie Jan Prušinovský), a je povinna zdržet se do budoucna zpřístupňování těchto audiovizuálních děl veřejnosti. 

Tento požadavek byl v pátek soudem vysloveně odmítnut. A proto považujeme hlavní předmět daného soudního sporu za úspěšně vyřešený.  

DILIA ovšem v průběhu projednávání žaloby přidala další, mnohem konkrétnější požadavek, který se již zaměřoval na konkrétní formáty souborů u několika výše zmíněných filmů. Zde je konkrétní znění:

IV. Žalovaná je povinna zdržet se do 3 dnů od právní moci rozsudku umožnění veřejného zpřístupňování digitálních souborů s příponami .avi, .mkv, .mk3d, .mks, mp4, .m4a, .m4p, .m4b, .m4r, .m4v, .mpg, .ogv, .oga, .ogx, .ogg, .spx nebo .wmv obsahujících audiovizuální díla Obušku, z pytle ven! (1955, režie Jaromír Pleskot), Ostře sledované vlaky (1966, režie Jiří Menzel), S čerty nejsou žerty (1985, režie Hynek Bočan), Vesničko má středisková (1985, režie Jiří Menzel), Pelíšky (1999, režie Jan Hřebejk) a Kobry a užovky (2015, režie Jan Prušinovský), pokud můžou členové veřejnosti tyto soubory vyhledat zadáním titulu díla (s diakritikou či bez ní) ve vyhledávači poskytnutém k tomu veřejnosti žalovanou. 

I zúžený požadavek je ale z našeho pohledu protiprávní, protože zavádí precedens pro nerealizovatelnou filtraci.  Filtrace samozřejmě omezuje svobodu internetu a odporuje evropské judikatuře, která takovýto dohled nad obsahem explicitně zakazuje. Proto věříme, že se toto dílčí rozhodnutí také podaří v odvolacím řízení změnit, stejně jako odmítl předchozí body.

K mediálně rozšířené formulaci „Ulož.to nesmí nabízet…“

Jedná se velmi nepřesnou a zavádějící formulaci. Ulož.to jako cloudové úložiště nenabízí filmy, ale kvalitní platformu pro sdílení uživatelského obsahu. To, co uživatelé smí, či nesmí sdílet, je dáno jak uživatelskými podmínkami cloudového úložiště, tak legislativou. Pokud jsme upozorněni na porušení uživatelských podmínek, např. z důvodu zásahu do něčích autorských práv, zmíněný soubor znepřístupníme.

V rozhodnutí soudu se nejedná o žádné „nabízení“ či „nenabízení“, v tomto soud správně chápe fungování cloudových úložišť.

Proč byl DILIA zrušen přístup do nástroje AbuseTool
(v mediích nesprávně uváděn jako "přístup do databáze Ulož.to")?

Nástroj AbuseTool umožnuje uživatelům (jako například DILIA) zabraňovat šíření jejich děl s okamžitou účinností. Jde tedy o významné urychlení standardní notice-and-takedown procedury. Tento přístup vyžaduje od partnera velkou míru pečlivosti a prověřování znepřístupňovaného obsahu, aby nedošlo k neoprávněnému omezování ostatních uživatelů.

DILIA však nedokázala nástroj používat dostatečně zodpovědně a docházelo k opakovanému znepřístupňování soukromých souborů našich uživatelů a porušení smlouvy o AbuseToolu, uzavřené mezi DILIA a Ulož.to. Museli jsme tedy zakročit a tento nástroj DILIA odebrat.

Tento postup opět není nic proti DILIA, ale platí pro všechny partnery (více než dvacet subjektů), kteří AbuseTool používají. Ostatní partneři jsou schopni používat nástroj AbuseTool zodpovědně a bezchybně, proto nevidíme důvod, proč by tohoto neměla být schopná DILIA.

Nicméně bez ohledu na tento nadstandradní nástroj, pro DILII, stejně jako pro všechny ostatní, samozřejmě funguje standardní notice-and-takedown procedura, kdy při nahlášení obsahu, který porušuje autorská práva, dojde z naší strany k jeho znepřístupnění.

Proč jste se nedokázali s DILIA dohodnout mimosoudně?

Problémy jsou dva. Prvním je odlišný právní výklad - my vykládáme autorské právo podle evropského práva, zatímco DILIA vykládá autorské právo velmi široce, bez ohledu na technickou (a tudíž fyzikální) realitu skutečného světa. DILIA nerozumí a nechce rozumět technické stance věci. My pracujeme se soubory dat, oni s abstraktní definicí „autorská díla“. DILIA kouká na IT jako na nějakou magii a na nás jako na kouzelníky, kteří dovedou zařídit úplně cokoliv, ale nechtějí. Bohužel kouzelníci nejsme, technologie, včetně internetu, není magie a má své zákonitosti, principy fungování a svá omezení. Technologický pokrok možná (velmi pravděpodobně) v budoucnu spoustu omezení vyřeší, ale v současné době je třeba pracovat s tím, co je reálné. Realizace některých požadavků, vycházejících z představ o způsobu fungování svobodného internetu jako magie, je nemožná (technologicky, nákladově), popř. realizovatelná pouze v případě velmi zásadního omezení dosud běžných svobod uživatelů internetu, která známe např. z totalitních zemí.

Problém lze ve stručnosti ilustrovat na následujícím příkladu: Současné algoritmy strojového učení (populárně a nesprávně nazývané "umělá inteligence") nejsou schopny poznat autorské dílo, nebo pochopit co je to autorské dílo. Technologie jsou (a to ještě jen v některých případech) schopny poznat například konkrétní fotografii a té fotografii podobnou fotografii. Ale nikoliv už poznat, že na fotografii je zachyceno abstraktní autorské dílo, které je nějakým způsobem chráněno.

Proč Ulož.to omezujete počty dotazů na vyhledávání? Je to záměr, jak komplikovat DILIA situaci?

Není pravda, že omezujeme záměrně požadavky, které vytváří DILIA. Systém ochrany serveru proti hackerským útokům (DDoS) vyhodnocuje každý požadavek na systém, a pokud se mu jeví nebezpečný, požaduje po uživateli ověření, zda jde o skutečného člověka. Cílem je ověřit, zda nejde o robotický hackerský útok. K tomu používáme celou řadu nástrojů, včetně nástrojů třetích stran. Stejným způsobem své servery chrání každá větší služba, jako například i Google, který své vyhledávání chrání stejným způsobem jako Ulož.to - po určitém počtu požadavků je nutné vyplnit „recaptcha“ ochranu.

Jde tedy o naprosto standardní opatření proti hackerským DDoS útokům, ke kterým může dojít a dochází. Například webová stránka statistického úřadu  volby.cz byla v době voleb pod útokem hackerů a byla díky tomu několik hodin nedostupná. A to je přesně situace, které se každá větší internetová služba snaží předejít. - více viz https://en.wikipedia.org/wiki/Denial-of-service_attack#Defense_techniques

Proč nemá Ulož.to stejně dobré ContentID jako YouTube?

Úvodem je nutné zdůraznit, že Ulož.to je úplně jiná platforma než YouTube. Ulož.to je cloudové úložistě pro libovolné soubory dat. Youtube je videoplatforma, kde může být umístěn pouze videoobsah. Jakékoliv "ContentID" na Ulož.to musí tedy řešit všechny druhy obsahů, souborů a formátů, zdaleka ne jen video. Na Ulož.to lidé ukládají mimo jiné i textové dokumenty, technické výkresy v Autocadu, modely pro 3D tiskárny a tisíce dalších věcí. Pro každý takovýto typ souboru je nutné vytvořit vlastni ContentID - se všemi náklady které to přináší.

Dalším problémem ContentID na YouTube je, že často nefunguje. Často propustí věci, které by propustit nemělo, a naopak zadrží věci, které jsou v pořádku. Své o tom vědí např. YouTubeři, kteří to musí často řešit.

Společnost Google ContentID vyvíjí 12 let, investovala do něj už více než 2,2 mld korun. Žádná česká firma si nemůže dovolit mít tak dobrou technologii, jako má 2. největší technologická firma na světě. Požadavek na takové technologie (které ale stejně nefungují na 100 %) by vymazal z mapy všechny menší lokální poskytovatele tohoto typu služeb a zařídil monopol těm největším. Pro ilustraci: Hodnota společnosti Google je 17 886 mld korun (pro srovnání, rozpočet České republiky je 1500 mld; tedy Google by mohl financovat chod celého našeho státu po dobu 12 let!)

Pokud bude po českých firmách požadováno to samé, co po nadnárodních kolosech, bude to znamenat jejich konec. Zničíme tak konkurenceschopnost České republiky v této oblasti i národní strategii vlády pro rozvoj technologií (které jsou postavené na inovativních technologických start-upech).

Proč neexistuje něco jako český Netflix?

Tato otázka není na nás. Ulož.to je cloudové uložiště, které pouze umožnuje uživatelů ukládat a sdílet soubory. Otázka je spíše pro vlastníky autorských práv a kolektivní správce (jako DILIA či OSA).

Nicméně problémů je zde z našeho pohledu celá řada:

  • Naprostá většina u nás oblíbených filmů a seriálů pochází od několika amerických společností (https://en.wikipedia.org/wiki/Major_film_studio#Present). Pro tyto kolosy je český trh velmi malý a proto se jim nevyplatí dělat jakékoliv výjimky a zvláštní pravidla. Starý způsob distribuce filmů do televize je stále ziskový, takže není nutné dávat práva nějakým malým internetovým společnostem (z tohoto pohledu je např. i Seznam.cz malá společnost). Existuje zde tzv. politika garancí obratu, kterou aplikuje např. i hudební průmysl. Tedy abyste dostali určitý balík filmů pro svoji platformu, musíte garantovat, že prodáte filmy např. za stovky milionů. A pokud je neprodáte (filmy nebude sledovat dostatečné množství lidí), musíte to uhradit ze svého.
  • Vyjednávat autorská práva pro filmy je velmi složité, často se každý film musí řešit zvlášť, je vlastněný někým jiným a má jiná omezení. Často je FILM exkluzivně dostupný pouze na jedné platformě. Nezřídka bývá zcela nemožné daný film získat.
  • Rozjíždí se velký konkurenční boj mezi platformami. Samotný Netflix v posledním roce přišel až o třetinu filmů a přijde ještě o další, protože filmová studia v USA plánují na podzim 2019 spuštění dvou nových platforem. Jedná se o platformu Disney+ a zatím nepojmenovanou platformu od WarnerMedia. Termín není zvolený náhodně, v té době končí Netflixu smlouvy s těmito dvěma filmovými studii. Z Netflixu tak zřejmě zmizí všechny filmy od Studií Disney a WarnerMedia a budou dostupné již jen exkluzivně na platformách daných studií. Tím spíše nebude daný obsah licencovaný jakémukoliv menšímu lokálnímu hráči, řekněme „českému netflixu“. Proto také Netflix jen v roce 2018 investoval do vlastní tvorby přes 300 mld. Korun.
  • Dalším problémem je cenová politika. Ceny za streaming služeb jsou v celém světě stejné, nezávisle na kupní síle obyvatel dané země. Často jsou tedy pro normálního člověka méně dostupné. Předplatné Netflixu stojí v ČR asi 300 Kč měsíčně. Průměrná mzda například v Německu je 3x vyšší než v ČR, tedy Netflix je pro průměrného Němce 3x levnější, jako by to bylo 100 Kč pro českého občana. Dále na východ, např. na Ukrajině, je pak Netflix pro většinu obyvatel úplně nedostupný.
  • Pro jakýkoliv český subjekt je tedy velmi obtížné vytvořit streamovací službu s větším množstvím populárního obsahu (tedy filmů hlavních hollywoodských studií). Ani největší česká internetová společnost Seznam.cz doposud nedokázala žádnou takovou platformu vytvořit a soustředí se, po vzoru Netflixu, na produkci vlastního originálního obsahu, ne na licencování cizího obsahu.

Tak proč nejsou na streaming platformách jako Netflix české filmy?

Opět je to otázka spíše pro vlastníky autorských práv nebo kolektivní správce (jako DILIA či OSA). Ulož.to je cloudové uložiště, které pouze umožnuje uživatelů ukládat a sdílet soubory.

Každopádně online platformy tohoto typu si dělají vlastni dramaturgii a spoustu obsahu na svých platformách nechtějí. Stejně jako není v internetové verzi HBO GO spousta pořadů, tak není vše ani na Netflixu. Nenajdete zde spoustu dokumentů, anime nebo žánrových filmů, i když by jejich pořízení bylo snadné. Pro nadnárodní kolosy jako Netflix (společnost má tržní hodnotu 3 500 mld korun) je český trh svou velikostí zanedbatelný a nestojí jim za jakoukoliv pozornost.

Na streamovací platformy jako je Netflix je nutné pohlížet spíše jako na internetový kanál premium kabelové televize s vlastní dramaturgií a politikou, jako je HBO, a nikoliv jako na všeobjímající platformu nebo univerzální online videopůjčovnu.